V7 - Tajná okultní válka

Lvcibvs Sannvs

Henry Wardsworth Longfellow
Ultima Thule

věnováno G. W. G.

S příznivým větrem v zádech,
křížem krážem mořem zalitým sluncem,
my pluli k Hesperidkám,
K zemi, kde jablka zlatá rostou;
Však to, ach! to bylo už dávno.

Jak předaleko nás od té doby proudy mořské,
zahnaly stranou té země snů,
té země bájné, přesto pravdivé,
ztracené Atlantis našeho mládí!

Kam, ó, kam? Nejsou to bouřemi
sužované Hebridy,
Kdež mořští racci pokřikují
a příboj hučí,
A vraky a chaluhy lemují pobřeží?

Ultima Thule! Nejzazší ostrove!
Tam v tvém přístavu na chvíli
skasáme naše plachty; na chvíli spočineme
před věčným, nekonečným hledáním.

Páni ohnivé mlhy

„…V budoucnu zaujmeme své místo na nebesích jako bohové planet, vladaři galaxií a páni ohnivé mlhy (fohat).“

V desátém století se saský vévoda Jindřich I. snažil založit nezávislý germánský stát stranou mocné francké dynastie. Za hledání moci nakoupil Jindřich z Východu mystické texty a postaral se i o jejich překlad a dozvěděl se tak o prastarých dobách bohů a démonů, kdy árijská rasa hemovorů žila v říši zvané Ultima Thule. Jindřich věřil, že by mohl objevit zdroj síly Thuaty a opravdu toho dosáhl, neboť sestavil obrovskou Armádu Zjevení vedenou nemrtvými Temnými rytíři, jež posvětil v bizarních rituálech zasvěcených šílenému bohu Chaosu známému jako Leviatan.

Hemovor

„Slunce by pak muselo ponořit svoji tvář do temnot před krví našich reků a žádný bůh by nerozehnal mraků, jež zakryly jeho tvář.“
- Proslov jednoho z vůdců NSDAP při velikonočních ceremoniálech v roce 1944

V lidské krvi se ukrývá životní síla - forma orgonové energie, kterou nadpřirozené bytosti nutně potřebují a žadoní o ni. Bohové i démoni vyživovali svoji nesmrtelnost tím, že by vysávali život ze smrtelníků, kdežto mimozemšťané z unesených lidí vysávají životní fluidum. Tito nesmrtelní hemovorové vždy vyžadovali čerstvou krev živých bytostí, aby rozmnožili svoji vlastní krev (ichor) a udrželi si svoji existenci. Podřízeni neodolatelné touze a dravosti známé coby „rudá žízeň“, vyžadovali krev a duše svých uctívačů.
Okultní praktici odedávna používali krev ku otevření bran do jiných říší, k vzývání nadpřirozených bytostí a přitažení magických sil. Dokonce i poté, co upírští Páni vzestupu sestoupili na zemi, byly doslova miliony životů obětovány bohům a démonům po celou lidskou historii, božstvům se umožnilo vypít oceány krve. A tak čteme, jak aztéčtí kněží rvali srdce z hrudí tisíců, zatímco v Tóře se to hemží krvavými svátostmi. V řeckém i římském panteonu byla krev „posvátným vínem“ a „nektarem života“.
Vzhledem k tomu, že lze orgon z krve uvolnit ohněm, byly obvyklé i zápalné oběti. Podobně pak i planoucí Černé slunce, jež existuje ve středu Země, vydává ultrafialové světlo a vyzařuje i podobnou, leč trochu slabší formu energie známé jako vril, která fungovala jako přirozený rezervoár (s nímž se spojili Páni vzestupu [lidské rasy], rovněž známí jako „Vril-ya“).
Jména Zapomenutých, Starších bohů, Velkých Starých, se skrývají v slovech evokací. Onoma, „jméno“, jež má hodnotu 251, jest i číslo VRIHL, magické síly spojované s „Přicházející rasou“. Posvěcený talisman nesoucí toto jméno VRIHL byl nalezen ve svršcích Crowleyho v době jeho smrti. Je to formule magické síly par excellence. Je to také číslo Uriela, anděla (nebo entity z „vnějšku“), jehož jméno je vepsáno na lámenu, který nosí mágové při operaci posvátné magie mága Abramelina. VRIHL velmi sugestivně naznačuje slovo HRILIV, které je označením orgasmu, možná „nového druhu orgasmu – polyfázního orgasmu“, jak jej nazval Leary, při němž se uvolňuje velké množství orgonu. Neomezeně jím vládli v šerověku Sokolí Páni, vládnoucí strašným zbraním, v jejichž důsledku byla zničena Atlantida. Příchod Hada je tradiční hindská metafora pro tuto neurologickou explozi. Hriliu je pak magická síla neboli VRIHL, uvedený v pohyb orgasmem za účelem vzývání bytostí nebo entit z Vnějšku. Tento náznak je potvrzen skutečností, že číslo 251 je rovněž číslem slova Annedotus, „onoho Ohavného nebo Odporného“, který se ve starověkých textech spojuje s Oannem a Těmi z hlubin.
Radioaktivní energie vycházející z mága, užívajícího ófitský [hadí] proud, jsou tak mocné, že když dosáhnou nejvyšší míry své magické kapacity, dokáže jen málo lidí vydržet jejich fyzickou přítomnost. Například Crowleyho aura byla tímto způsobem vysoce nabita; vzbuzovala v některých lidech naprosto nevyjádřitelnou hrůzu. MacGregor Mathers popsal své setkání s Vysokými adepty slovy připomínajícími podobné podmínky, a je dobře známo, že Eliphas Lévi vzbuzoval ve známém médiu, jímž nebyl nikdo jiný než slavný D. D. Home, panickou hrůzu.
Michael Bertiaux, blízký Kennethu Grantovi, činí narážky na jakousi cestu vedoucí ze sféry radioaktivní energie k Vnějšku pomocí čtvrté dimenze. I když je mág nepřítomen, zůstává jeho radioaktivní štít viset nad posvěceným místem jeho magického díla, dokud není uvolněn jako při zlomení kouzla. Poté je projektován do „vyššího“ vesmíru, kde funguje jako vehikulum nebo rezervoár mágovy energie, rezervoár, kterým se může protahovat k práci v jiných dimenzích: „Takové sféry často vidí psychicky vnímavé osoby a myslí si o nich, že jde o UFO nebo létající talíře, zatímco ve skutečnosti jsou to zásoby sexuální radioaktivity v rezervoáru.“
Zoufalí bohové a démoni se mohli přiživovat i na zvířatech, nemohlo to však uspokojit jejich hlad a také to zatemňovalo jejich mysl. Ani krevní banka nepřicházela v úvahu a nepřicházela tedy v úvahu, neboť neobsahovala žádnou orgonovou energii – musela totiž pocházet přímo z těla živého smrtelníka (nebo přinejmenším ještě nevychladlé mrtvoly).
Jenže když se tito předpotopní bohové a démoni živili smrtelníky přímo, mohlo někdy nechtěně a bezděčně dojít ke smíšení jejich vlastního ichoru s lidskou krví. To mohlo spustit metabolickou změnu v těle oběti – počátek tvorby ichoru v krevním řečišti. Během zhruba tří dnů se vytvořilo v těle oběti potřebné množství ichoru, takže začalo jej vyživovat stejným způsobem, jak se tomu kdysi dělo prostřednictvím krve a oběť se znovuzrodila jakožto hemovor.
Během chvilkových proměn povzbuzoval Jaldabaotův syn Ješu [Jošue, Jozue], polobůh známý jako „Mesiáš“, své žáky, aby pili jeho krev v rituálu, který mohl propůjčit „život věčný“. Jako většina nesmrtelných, i Jozuův ichor obsahoval unikátní enzym hemovorů.
Jaldabaot, který už dříve zakázal svým uctívačům pít krev (Židé rozpoznali význam nasolování masa, jímž zabránili tomu, aby i nejmenší kapka krve zůstala v potravě), působil prostřednictvím smrtelných služebníků, aby Jozua zastavil. Mesiáš musel být odstraněn, jenže poté, co byl Jozue ukřižován, pohroužil římský voják jménem Longinus omylem své dřevěné kopí do jeho boku a nikoliv do srdce – a tak se tato zbraň stala magickým Kopím osudu.
O tři dny později vstal Mesiáš ze svého hrobu a unikl, zatímco Jaldabaot obrátil kázání svého syna v založení hierarchické katolické církve. Symbol krucifixu se stal znamením Starších, kteří mohli hemovorům přivodit velké utrpení.
Hemovorové pociťovali rovněž instinktivní aversi k slunci, neb jejich vysoce energizovaný ichor byl extrémně výbušný; ve styku s přímým slunečním světlem v plamenech vybuchl, a to v blízkosti jakékoliv hvězdy spektrální třídy G, včetně žlutého slunce Země, která svým zářením vyvíjí teplotu stejnou nebo vyšší, než má tato. (Proto světlo podzemního Černého slunce nemělo na hemovory žádného účinku.)
Naopak prastaří hemovorové sice byli silně oslabeni slunečním světlem, mohli však odolávat zkáze dosti dlouho, aby se dostali do bezpečí, zatímco silnější kosti a lepší konstituce těla bohů a démonů byly vůči slunečnímu světlu zdánlivě netečné.
S touto strašlivou mocí a divokostí by bylo pro hemovory velice prosté vládnout lidskému světu tak, jak tomu bylo u prehistorických Vril-ya, avšak jako relativně solitérní stvoření zůstávala jejich kultura v podstatě feudální a zpátečnická. Jako v panteonech mohli vytvářet skupinky a přívazky, ale hemovorové nemohli nikdy vytvářet silné aliance nebo se stát opravdovou spolupracující komunitou. A jak zacházel s bohy, tak právě tak Jaldabaot využíval jejich neorganizovanost po celou historii...
Roku 943 A.D. Jindřich I. zamýšlel otevřít bránu pekel poblíž pohoří Hartz právě na Valpuržinu noc, což jest vrcholný svátek sil temnot, a za ní vyvolat Leviatana. Jenže tajemný a mocný mnich se vposledku postavil Jindřichovi a jeho armádě a vypukla zuřivá a krvavá bitva u hory Brocken, a tak osamělý mnich tento proces přerušil, a to nejen tím, že zabránil otevření pekelné brány, nýbrž tím, že polapil Temného prince v prostoru mezi dvěma světy. Protože věděl, že zlo tohoto druhu nelze zničit, jenom zadržet, omarkoval toto území Znamením Starých (Šalamounova pečeť) a kletbou zapovídající jakékoliv lidské bytosti kdy vstoupit do této hrobky.
O téměř tisíc let později se mnichovská Národně socialistická strana dostala v Německu k moci. Podobně jako Jindřich i mnoho nacistů zvláště nenávidělo křesťanství a stali se proto stoupenci hnutí se sílícím vlivem, „Nových pohanů“ (Neuheiden), jakož i tradiční nordické víry Germánů. Uctívali bohy jako Wotana (Odin), Thora (Donar) a Hellu, severskou bohyni smrti.
Když SS povraždili vůdce přepadových oddílů (Sturmabteilung - SA) během „Noci dlouhých nožů“, 30. června 1934, nacisté zastavili perzekuci německých židů (stejně snadno jako když Hitler později opustil antibolševismus a podepsal pakt o neútočení s Josefem Stalinem o pár let později v roce 1939). Hitler obvinil mrtvé vůdce SA z útoků na židy a ovládl svůj vlastní antisemitismus, načež na oplátku se mnoho Židů snažilo dokázat svými skutky ve službě Říši, že sice jsou etničtí Hebrejci, avšak také nepřátelé judaistického „falešného náboženství“ - nebo se také říkalo „obnoveného“, a jsou patriotickými Židy, kteří by mohli být považováni za asimilované.

Pirueta času – Nález v Černém lese

„Národně socialistické hnutí je pevně zakořeněno v zemi, jeho cíle se však odvážně dotýkají hvězd.“
- Josef Goebbels

V roce 1936 nacisté objevili paralelu mezi bohy a mimozemšťany, když byla v Černém lese (Schwarzwald) nalezena havarovaná mimozemská kosmická loď. Nacističtí vědci zapojení do znovuoživení létajícího talíře (die Flugscheiben) a jeho mrtvé posádky vbrzku tento stroj rozebrali, což vedlo k vytvoření první „továrny na tajné zbraně“ (TTZ): Institutu pro vědu a mysticismus (Die Institut für Wissenschaft und Mystizismus).
Tato silně opevněná vědecká základna, v níž vědci vytvořili mnoho německých „zázračných zbraní“ maje k dispozici pokročilou mimozemskou technologii, střežená Jedovými vojáky, ozbrojených účinnými jedokulomety se šesti zásobníky, a těžce ozbrojenými Černými pařáty (SS Die Schwaze Kralle) rekrutovanými z Černé gardy, se rychle stala novým ústředím přísně tajných Okultních jednotek (Geheimnisvolle Korps). Většině Němců byl tento institut známější pod jménem „Valhala“.
Ve Valhale také byli mimozemšťané a jejich přístroje po dobu deseti let studovány, rozebírány, mikroanalyzovány a testovány, a institut během té doby tajně postavil řadu menších X-laboratoří v odlehlých místech jako je hrad Erlangen, hrad Heidenheim, hrad Höllenhammer, hrad Naudabaum, hrad Nuremburg, hrad Wolfenstein a nacionalistická citadela (reduta Alpenfestung), a také na okupovaných teritoriích s vyspělým strojním a leteckým průmyslem.
Co je však překvapivé, že mnozí z klíčových vědců a techniků byli Židé. Po staletích židovské asimilace a smíšených manželství si nacisté brzo uvědomili, že eliminace Židů ze zbytku populace by byla mnohem obtížnější, než plánovali. Tento proces by vedl jedině k protikladům a zmatku v samotné německé armádě – více než 1200 německých vojáků mělo židovský původ (mezi nimi i dvou polních maršálů), a dvacet z nich obdrželo Rytířský kříž.

V7: Historie a první testy

Projekt Montauk skrývá značné množství informací o vývoji nacistických UFO. Proslýchá se, že vznikal konspirací iluminátů, usilujících o Nový světový řád, a spojením světovládců s plazovitými mimozemšťany (Batrachophrenoboocosmomachia).
Mezi otce tohoto projektu patřil i Renato Vesco jako „italský Werner von Braun“, vědecký výzkumník v italských vzdušných silách a ke konci války vedl program rozvoje a výzkumu vesmíru, což hodně vypovídá o rozsahu jeho práce. Zmiňuje se přitom, jak v rámci technické výměny informací mezi mocnostmi Osy přicházel k pozoruhodným informacím, které zásadně měnily směr technického vývoje a svojí pokročilostí braly dech. Brad Steiger cituje, jak mu vyprávěl o „cizí rase, která předávala poznatky a začala tajně spolupracovat s jistými německými vědci už na konci 20. let dvacátého století v podzemních základnách a začala zavádět svoje koncepce filosofického, kulturního a technologického vývoje“… „(On také) tvrdí, že výzkum antigravitace začal ve stejné době a první hybrid antigravitačního kruhového stroje, RFZ-1, zkonstruovaný tajnou společností Vril, vzlétl počátkem roku 1930, ještě před vlastním převzetím moci nacisty. Introdukce UFO-technologií do sociálních věd, médií, a techniky vládnutí vysvětluje také jejich úspěch a vítězné tažení. Série pokusů antigravitačními stroji v letech 1942-43 kulminovala v sestrojení obrovské, 350 stop dlouhé vesmírné stanice doutníkovitého tvaru nazvané Andromeda, která byla zkonstruována ve starých hangárech Zeppelinu poblíž Berlína výzkumnou a rozvojovou jednotkou SS E4.“ Tyto zprávy jistým způsobem upravují informace o historickém pozadí, které tu byly již nastíněny.
Je možno tomu rozumět tak, že Němci zatajili svým spojencům rozhodující poznatky a seznámili je s jakýmsi fiktivním nálezem v Černém lese, který jim poskytl více než desetiletý technologický náskok.
Na zmíněných základnách byli využíváni pro práci otroci pod velením „čistého plémě árijských SSL, kteří žili v podzemí, vedli genetické experimenty a upevňovali pacht „německých iluminátů s ilumináty“, který byl sepsán „s hadími rasami dlouhá léta předtím, než se objevil na scéně dějin hybrid americké tajné a regulérní vlády“.
Jistý Terziski, jeden z agentů Okultních jednotek, uvádí neuvěřitelnou zprávu o cestách na Měsíc a Mars, což se neukázalo být tak nesmyslné, jak jsme věřili. Vypráví: „Němci přistáli na Měsíci pravděpodobně už v roce 1942, s využitím svých obrovských raketových létajících talířů typu Miethe/Schriever pro pohyb v mezihvězdném prostoru. Mietheho raketový stroj byl vystavěn v rozměrech 15 a 50 metrů, Schriever- Walterova turbina poháněla stroj navržený jako meziplanetární výzkumné plavidlo. Měl v průměru 60 metrů, deset pater příslušenství pro posádku, a byl 45 metrů vysoký…
Už od prvního dne přistání na Měsíci Němci začali únavnou stavbu tunelu pod povrchem, takže na konci války už tam existovala malá nacistická výzkumná stanice. Po roce 1944 byly využívány volnou energií tachyonů poháněné stroje typu Haunibu-1 a 2 pro přesuny lidí, materiálu a prvních robotů při stavbě osídlení na Měsíci. Když Rusové a Američané tajně přistáli na Měsíci počátkem padesátých let svými vlastními talíři, strávili svoji první noc jako hosté ... nacistické podzemní základny…
Podle autorů německého undergroundového dokumentárního filmu ze společnosti Thule (dříve UFO Secrets of the Third Reich, který Terziski sám produkoval), jediný vyrobený stroj typu Haunibu-3, o průměru 74 metrů, válečná loď 1. třídy – byl zvolen pro nejodvážnější misi celého tohoto století – cestu na Mars. Stroj byl talířovitého tvaru, měl větší motory Andromeda poháněné tachyony a byl vyzbrojen čtyřmi trojitými střeleckými věžemi velkého námořního kalibru (tři obrácené dolů a připevněné ke spodku plavidla a čtvrté nahoře u posádky).
Byla vybrána sebevražedná posádka dobrovolníků Němců a Japonců, protože každý věděl, že tato cesta byla jednosměrkou bez návratu. Velká intenzita elektromagnetických gravitačních polí a nízká kvalita kovových slitin používaných tehdy pro strukturální elementy pohonné jednotky způsobily únavu materiálu, které byly velmi křehké už jen po pár měsících činnosti. Let na Mars se uskutečnil z Německa měsíc před koncem války – v dubnu 1945… Rádiové depeše smíšené se zprávami zachytilo německé podzemní vesmírné řídící středisko v Neu Schwabenland a jejich výzkumnou základnou na Měsíci.“
Od března roku 2000 se stroje Vril a Haunebu staly realitou pro mnohé lidi, v neposlední řadě i pro autora webové stránky William Bacon's Home Page/Nordic Saucer Report. Vedle četných Feuerball a Kugelblitz, a různé typy modelů Schreiver, Belluzzo, Miethe a Habermohl, uzavírá ve svém seznamu oznámením: „Reported German Disc Aircraft Types January 28, 2000“.

Elektrogravitační stroje založené na v současné době neznámém fyzikálním konceptu.

1. Původní stroj společnosti Vril. Prý to byl „stroj času“, testován po dva roky. Rozebrán začátkem roku 1924 (!) a odeslán do Augsburgu. Návrh se prý zakládal na informaci předané z domnělé planety obíhající kolem hvězdy Aldebaran (Alfa Tauri). Uložení neznámé.
2. RFZ-1 (RFZ = runflugzeug = okrouhlý létající stroj). Disk vytvořila v polovině roku 1934 společnost Vril. Havaroval v nízké výšce během první letové zkoušky.
3. RFZ-2. Dokončen na konci roku 1934 společností Vril. Délka 16 stop a šlo o první stroj s „řízením na bázi impulsů magnetického pole“. Operoval až do roku 1940, jak lze vidět na fotografii nad oceánem, zřejmě šlo o jižní Atlantik.
4. RFZ-4. Testovací stroj pohánění pohonnou jednotkou podle aerodynamické studie ve tvaru disku. Spojován s jednotkou Schutzstaffel (SS) E4.
5. RFZ-5. Známý také jako Haunebu I (poznámka: nebel = mlha nebo kouř). Vzlétl 08/1939. Průměr 83 stop. Existující fotografie byla prý pořízena nad Prahou. Osm členů posádky prý dosáhlo rychlosti 12000 mil za hodinu a také horních vrstev atmosféry. Tvrdí se, že byl vybaven dvěma laserovými (zjevný anachronismus) děly.
6. RFZ-6 (Haunebu II). Práce započaly před koncem roku 1942. Byly vyrobeny různé tvary, 85 stop krát 100 stop v průměru a 30 až 36 stop vysoký. Navržená rychlost činila 3200 uzlů, uzpůsoben pro lety do blízkého kosmu. Na jednom plánu vidíme Donarovo paprskové dělo (!) ve střelecké věži na spodní straně. V některých byly i ložnice. Varianta pro dlouhé kosmické lety prý měla 234 stop v průměru. Přinejmenším jeden boční nákres s údaji se zachoval a jeví zvláštní a zlověstnou podobnost s ortografickou projekcí, kterou provedl slavný Adamski a nachází se i na fotografiích z Darbishire.
7. Haunebu III. Zamýšlený diskovitý stroj SS E4 pro výzkum vzdáleného vesmíru. Četné fotografie ukazují rozdílné návrhy. Přes 400 stop v průměru. Zachoval se boční pohled s údaji. Podle zpráv U.S. nenašli nic. Byl rovněž oznámen Haunebu IV.
8. Projekt Andromeda. Velké plavidlo navržené SS E4 pro mezihvězdné lety. Přes 100 tun úložného prostoru. 360 stop dlouhý.

Další stroje.
Tyto modely mohli být kombinací toho, co nyní považujeme za známou i neznámou fyziku. Stroje Vril měly kolem 20 až 40 stop v průměru.
1. RFZ7T. Práce na diskovitém stroji začal v roce 1942 Miethe, který se spojil s Bellonzem, poté se Schreiverem a Habermohlem. „Spolehlivý, funkční a lehký stroj“.
2. Vril I. 36 stop jednosedadlový stroj, který byl ozbrojený a testoval se před rokem 1942. Letěl 7000 mil za hodinu z testovacího místa Brandenburg. Mohl neustále měnit směr.
3. Vril II. Motor na bázi vzduch-voda ve středu stroje mu umožňoval vyrazit jako tornádo, podle Schaubergera na principu imploze, neutralizaci gravitace, podobně jako stroj Vril I. Průměr také podobný. Byly rovněž oznámeny stroje Vril VII a Vril IX.
4. V7. Pravděpodobně patřil mezi Vergeltungswaffen (zbraně odplaty). Vybaven 12 tryskovými motory BMW. Dosáhl 78000 stop, později 80000 stop při prvním testu nad Baltským mořem, 17. dubna 1945. Sférická sklovitá kupole obklopená rotujícím křídlem čepelí turbíny.“

“Ačkoliv se to zdá být neuvěřitelné, Terziski tvrdí, že má potvrzující informace jako třeba „... první video zachycující nacistické UFO. Německo-japonský talíř přistávající na Měsíci a Marsu v letech 1944-46, Marconiho skupinu přistávající na Marsu v roce 1956... video záběr nacistického meziplanetárního plavidla a tajný rusko-americký talíř přistávající na Marsu.“ Ačkoliv mnozí z „šedivců“ bylo popisováno jako bytosti neo-saurioidní (ještěří) konfigurace, další „šedivci“ vykazují odlišné mystérium co se týče jejich původu a vypadají mnohem více bio-syntetičtí nebo „manufakturní“ konfigurace. Vladimir Terziski naznačuje, že nkteří z šedivců mohou být „...produktem amerického vládního výzkumně-rozvojového programu biogenetických kyborgů.“
The Omega File nazvaný „Nacistická historie“ je dalším příkladem spolupráce bohatých průmyslníků a iluminátů.

Zatímco se snažili postavit svůj vlastní létající talíř (Flügelrad), projekt skrývaný pod tajným kódovým označením V7, získali nacističtí vědci mnoho poznatků o povaze časoprostoru: zdálo se, že mezihvězdné cestování mu umožňoval warpový pohon, který přesunul vesmírnou loď do jiné dimenze warpového prostoru. S takovou lodí s warpovým pohonem bylo možné v okamžiku překlenout prostor mnoha tisíců světelných let a vejít do reálného vesmíru daleko od startovacího bodu. Co tito vědci nepochopili, byla skutečnost, že warpový vesmír je říší Chaosu – proto byl hrad Naudabaum později počátkem roku 1945 zničen v průběhu neplodného a chabě chápaného pokusu nahlédnout do warpového prostoru, což mělo za následek manifestaci mimozemského boha Chaosu známého jako Azathoth, který se pokusil ovlivňovat realitu našeho světa.
Celá linie „zázračných zbraní“ (Wunderwaffen) řady „V“ vycházela ze studia a postupného zvládání úplně nové síly, vrilu, na jehož použití vrhl zcela nové světlo nález v Černém lese. Konstrukce pohonné jednotky v létajícím talíři – nacházela se v jeho středu a v oživeném stavu připomínala plazmu vydávající opalizující záření – a zabudování křesel posádky ve warpových vanách (izolující ji od vlivů přechodu z normálního prostoru do warpového a zpět) po jejím obvodu s napojením přes přilbu do prstence nesoucího poloprůhledný kryt napovídala, že se posádka sama podílela vyvíjením a uvolňováním vrilu na jejím chodu. Tato psychotechnika umožňovala rychlé reaktivní pohyby bezprostředně po „udělení rozkazu vrilem“ a udivovala při zkouškách zejména naprostým popřením zákonů setrvačnosti. Proto první lidské posádky testující oživený talíř umíraly na vyhřeznutí vnitřností a zborcení kostry a celé tělesné schránky, protože byla podceněna právě úloha warpových van. Po poznání jejich významu začaly být v leteckém průmyslu široce využívány, a to už s konstrukcí tryskáče Ho Parabel (Horten Parabola HO-229), jehož dva motory vyvíjely tah udílející rychlost až 600 mil za hodinu. Dalším prototypem, který byl odzkoušen už v průběhu války, byl Ho-IX s rychlostí už přes 600 mil za hodinu.

Jeho technický nákres dnes patří k vzácným říšským technickým památkám v Lusarově muzeu. Byla tu řada vynikajících německých vědců a inženýrů pracujících na létajícím stroji diskovitého tvaru, z nichž mnohé využívaly tradiční raketové pohonné jednotky, leč některé zjevně využívaly metod velice vzdálených tomu, co bylo tehdy Spojencům běžně známo.
Dr. Richard Miethe, jehož skupina stavěla talíř v Breslau a neměla valné výsledky, se spojil s jinou vysoce pokročilou skupinou pod vedením Dr. Viktora Schaubergera, který pracoval v továrně Kertl ve Vídni. Schaubergerův neuvěřitelný stroj využíval víření podobné tornádu, které produkovalo magnetické efekty, jež způsobovaly levitaci. Tyto externalizované projevy, které spatřovali nezasvěcení svědci během prvních testů, ovšem přísluší síle uvolněné vrilem. Dva nepilotované Schaubergerovy modely, oba vyrobené z mědi, úspěšně vzlétly. Zpráva uvádí, že první z nich letěl tak dobře, že narazil zevnitř do střechy hangáru a byl zničen. Po této nehodě byl Schauberger z vedení projektu odstaven, další experimentování zastaveno a celé jeho dílo a čarodějný stroj bylo přesunuto na nové místo, kde měl vývoj dále pokračovat.
Miethe se přes tyto počáteční neúspěchy posouval ve výzkumu rychle vpřed, využívaje neutuchajícího proudu informací plynoucího z podzemní továrny Okultních jednotek ve Valhale. Druhý model byl takto dopraven na území protektorátu Čechy a Morava, kde mohl využít vzdělanějších strojních dělníků a lepších továrních hal, zejména Škody Plzeň, Aerovky v Praze a menších, ale dobře vybavených dílen firem, jako byla „Kugel und Kubitzek“ (K&K) v Karlových Varech, „Polzar a synové“ v Kbelech a desítky dalších, vesměs pověřovaných částečnou montáží jednotlivých dílů, aby místní odboj nebyl schopen při nejlepší vůli se dobrat toho, kterým směrem se německý výzkum ubírá. Na utajení soustavně dohlížela pražská pobočka Paranormální divize SS, oddělení 55 (Sektion Fünfundfünfzieg), které se soustředilo na výzkum německých létajících talířů.
První záznamy o pokračující práci v Praze pocházejí ze zdroje, který pobýval na letecké základně v Praze během války, kde podstupoval náročné školení v oboru mechaniky a rovněž tam vyučoval. Při řadě příležitostí slyšel něco, co byl, jak věřil, diskovitý stroj během letových zkoušek ukázaný na obrázku dole. Praví se „slyšel“, protože všichni, co tam žili, a dokonce i v okolí základny, měli vysloveně zakázáno dívat se z oken… pod pohrůžkou okamžitého zastřelení na místě. A opravdu, během testu byla všechna okna v přilehlých domech zatemněna. Bez výjimky. Popsal zvuk stroje jako absolutně „ohlušující“. To nepřekvapuje, protože měl pět motorů… tři pro zdvih a dva pro pohon vpřed… jak vidíme na obrázku dole. Jde o jednoduchý schématický obrázek stroje, který samozřejmě neukazuje naprosté detaily řízení pilota, sedadla, vnitřní zařízení fungujícího modelu.
Bylo nám řečeno, že nešlo o typické tryskové motory, nýbrž o turbíny poháněné technickým petrolejem onoho typu, který – jak mu bylo řečeno – umožňuje dosáhnout vysokých rychlostí. Tato kresba, kterou vlastnil a my ji otiskujeme, může být Schrieverovým diskem, který prý užíval rotující kovové vany nasazené kolem obvodu disku, které mu udělovaly vertikální zdvih podobný tomu, jaký vytváří helikoptéra. Jednou se vznesl, dvě hnací turbíny zabraly a stroj vynesly vzhůru. Náš muž říká, že první letový test se konal v roce 1942.
Co se stalo s těmito stroji po válce? Náš zdroj říká, že jak Rusové, tak i Američani měli povědomí o ultra-tajném německém výzkumu létajících talířů a měli dohodu, že nebudou disky sestřelovat nebo zjevně bombardovat výzkumné oblasti, protože disk nevykazoval žádnou nepřátelskou hrozbu… oproti zařízení v Peenemünde. Eventuální výsledek války byl nejistý a obě země chtěly technologii létajících talířů jako jeden z nejpozoruhodnějších výsledků války. Jak pokračuje výzkum prokazující rozvinuté německé programy II. světové války, je stále zřejmější, že přinejmenším některé z raných – i současných – pozorování UFO se může přímo vztahovat k tomu disku a jeho následníkům.
Současný vývoj zahrnující objev některých nových důkazů o existenci rozvinutého diskoplánu, který navrhnul spojený tým inženýrů z firem Heinkel/BMW vedených Dr. Richardem Miethem v různých továrnách v Praze v letech 1942/3, a ty jsou i nejzajímavější.

Přicházeli však noví pracovníci se stále úžasnějšími znalostmi získanými přímo na testovací základně ve Valhale. V Praze bylo dosaženo významného pokroku, v němž některé body programu byly plněny na letišti v Kbelech. Toto letiště stále existuje a dnes je České letecké museum a archív právě na místě, kde byly testovány nejstarší německé talíře. Vedoucí archívu sdělil, že všechny informace o německých projektech byly odvezeny pryč v roce 1945. Tuto situaci si lze živě představit. Americká armáda je v Plzni a Rusové táhnou na Prahu. Obě mocnosti jsou zpraveny o existenci „zázračných zbraní“ vyvíjených v srdci Čech. Ani příkaz vrchního spojeneckého velení zastavit postup na Prahu podle dohod v Jaltě nemohl zabránit spojenému komandu Synů Šalamounových a agentů OSA v průniku do dosud obsazené Prahy (s cílem získat co nejvíce informací), kde poslední zbytky Okultních jednotek zahlazovaly stopy po testech a ničily dokumentaci, kterou nemohly převézt do Říše. Zároveň připravovaly ke startu poslední model, který byl vykazoval podstatné zlepšení a představoval mezikrok od V7 k V8. V čem se spočívalo?
V7 byl hybrid mezi klasickým inženýrským úsilím německých vědců (1934-1945) před nálezem v Černém lese (1936) a prvními sofistikovanými skoky, které pocházely z UFO-technologie za prvních sedm let výzkumu. V8 mělo přijít až po katastrofě na hradě Naudabaum, ale tento model (V7-X) už například disponoval fázovým posunem magnetického pole, které umožňovalo levitací snadnější startovací a přistávací manévry létajícího talíře a náhlé změny směru při velkých rychlostech.
Vzhledem k panující nejistotě o postupu nepřátelských vojsk rozhodly se Okultní jednotky nečekat a z letiště ve Kbelech V7-X o půlnoci 30. dubna 1945 odstartovalo.
Synové Šalamounovi dorazili do Prahy 1. května kolem šesté hodiny ráno. Klid v továrně a na letišti byl pro ně zklamáním. Tlumočníci vyslechli obyvatele okolních domů, ale informací bylo málo. Hromady popelu čpící spáleným benzínem byly dokladem pečlivého ničení důkazů. Komando se stáhlo zpět k plzeňské základně. O pár hodin později obsadil objekty ruský major Vsevolod Kazanov a jeho muži. Totéž divadlo, tytéž otázky udiveným obyvatelům přilehlých domů, kteří v ještě okupované Praze s jednotkami SS slyšeli nejprve angličtinu a poté ruštinu. O co šlo, se nikdy přesně nedověděli. Major držel skrytě pozice až do příchodu Rudé armády (viz dále).
Některé z nejlepších důkazů týkající se existence tohoto diskoplánu („Flugkreisel“), z nichž některé měly být modely „Versuchs 7“ a „Versuchs 8“ (V7/V8) se objevili v článku německého magazínu „Flugzeug“ („Letectví“) v čísle 2/1989 (str. 52), které uvádí detaily o pozorování svědka během srpna a září 1943 na letišti Kbely.
Létající talíř provedl velmi jednoduchý start a přistávací manévr a testu přihlíželo několik lidí. Talíř pak byl dopraven do blízkého hangáru.
Je důležité si povšimnout, že Rusové obsadili objekt 10. května 1945. Je pravdou, že spojenci vlastnili velké množství informací o rozvinutých německých technologiích. Není jisté, zda existovala nějaká „dohoda“ mezi Rusi a Američany, ale na konci války soutěžili o zabavení co největšího množství informací velmi nevybíravým způsobem. Příkladem za všechny budiž Nordhausen…

Vedlejší produkty nových technologií:

V1, V2, V3 (mezikontinentální balistické střely)

V4 (Vraždící led)

V5 (Atom v Dachau)

V6(66) (genetické a biotechnologické výzkumy, Létající smrt, Bestie…)

Vědci ve Valhale začali velkou měrou využívat existující Teslovu technologii ke stavbě „zázračných zbraní“ (Wunderwaffen), bylo to např. i Teslovo dělo, jež chrlilo syčivé elektrické střely na všechno, co se octlo v bezprostřední blízkosti. V následujících letech sestrojili další zázračné zbraně, dopravní prostředky, brnění s vlastním pohonem (včetně mobilních výbav pro mechanizovanou divizi Wehrmachtu), která měla k dispozici kybernetické posilovače s rozvinutou mimozemskou technologií.
Mezi jejich objevy ve Valhale se řadila i orgonomie, nauka o orgonu, rozvíjená péčí soukmenovce Wilhelma Reicha: tato základní životní částice se někdy nazývá bion a jejím zdrojem síly je orgonová energie (doslova jde o „energii orgasmu“). Tato energie povstává spontánně z biosféry, proniká celým vesmírem a lze ji uvolnit jenom sexuální aktivitou. Japonský výraz pro tuto prvotní životní sílu je ki.
Paranormální divize SS následně podniká pokusy stvořit silnější vojáky prostřednictvím orgonomie - operace Eisenfaust („Železná pěst“) – brzo se jim podařilo generovat mutanty pod názvem stvoření X (X-Geschöpfe), od monstrózních Bestií a Klusáků (viz dále) až k překrásným XXX-ženám z Pomocných ženských oddílů SS (SS-Helferinnenkorps). Podobně přesvědčivých výsledků bylo brzy dosaženo u Okultních oddílů japonských spojenců: šlo o jednotku 731 institutu v Pingfanu a Kuromaku.

Stvoření X (X-Geschöpfe)

„Musíme vychovat Nového člověka. Musíme dát německému lidu nový ideál a lidé a tento ideál musí být v tyglíku spojeni dohromady v novou životní formu. Je to náš největší úkol v tomto století pro náš lid.“
- Adolf Hitler

Dr. Wilhelm “Lebka” Strasse, genetický inženýr pověřený pitvou mimozemšťanů v Institutu pro vědu a mysticismus (Die Institut für Wissenschaft und Mystizismus), byl odpovědný za pokusy Okultních jednotek (Geheimnisvolle Korps) rozjet tajný hybridizační projekt stvoření super-vojáků orgonomickým programem v operaci Eisenfaust („Železná pěst“). S pomocí svého asistenta Dr. Artze Schabbse začíná Dr. Strasse produkce mutantů známých jako stvoření X (X-Geschöpfe), mezi něž patří:

Bestie (Rohlinge): agresivní, primitivní podlidé (Untermenschen) stvoření mutací vězňů v rasu super-otroků.
Klusáci (Sprunger): nemotorná, tupá a beznohá monstra, která mohla skákat na velké vzdálenosti a své oběti žahat strašlivým elektrickým úderem.
Supermani (Übermenschen): super-mocní árijští mutanti pro bioenergetickou divizi se zdokonalenou psí-energií Okultních jednotek.
Super-vojáci (Über Soldat): masivní kybernetická monstra chráněná tenkými pláty brnění a ozbrojená děly, raketami a vestavěným Tesla kanónem – „totální vraždící stroj“.
Létající hlavy (Fliegerkopf): znovu oživené hlavy mrtvých německých pilotů, zadrátovaných do malých, velmi pohyblivých tryskáčů.
Vlkrysy (Wolfratten): hybridi s tělem velkého vlka, s tváří krysy a dlouhým ocasem hlodavců bez vlasu.
Váleční ohaři (Krieghunde): humanoidní psí vojáci proslavení svojí vytrvalostí a první z mnoha následujících antropomorfních zvířat.
Vlkodlaci (Wehrwolves): pečlivě vybraní dobrovolníci z Černé gardy, které Dr. Strasse infikoval lykantropií.

Komando šesti tělesných strážců Wehrwolfu doprovázelo Hitlera, kamkoliv se hnul – věřil, že Wehrwolves představují bojovného ducha Německa. (A kdyby selhali, bylo pro Führera speciálně zkonstruováno brnění „Smrtícího rytíře“ na celou postavu, jež mělo svůj pohon, přičemž v každé ruce měla kulomet.)
Operace Eisenfaust také rozvíjela prostředky zdokonalení ženských genetických struktur precisní kombinací implantátů, chemoterapií, magickými formulemi a hypnotickou sugescí. Výsledkem bylo nové stvoření X, XXX-žena (XXX-Frau): je to žena fungující jako přirozený orgonový akumulátor. XXX-ženy měly supernabitý imunní systém a schopnost rychle se vyléčit, posílenou efektivitu metabolismu, prodloužený věk a zdokonalenou muskulaturu a stavbu kostry.

Pomocné ženské sbory SS (SS-Helferinnenkorps)

„Je chybou předpokládat, že německá žena dojde ocenění pouze jako matka. Ženy dojdou uznání ve všech činnostech, pro něž se hodí.“
- Gertrud Scholz-Klink

SS mělo pro BDM ještě další využití. Aby se zmobilizovala veškerá nevyužitá síla pro válečné nasazení, začalo SS rekrutovat starší dívky z BDM pro nové Pomocné ženské sbory SS (SS-Helferinnenkorps - SSHK). Obvykle když dívka z BDM dosáhla 17 let, vstoupila do organizace nazývané Glaube und Schönheit („Víra a krása“), v níž mohla podstoupit rozsáhlý trénink pro práci v domácnosti a v přípravě na manželství, ale mnohem důležitější pro tyto dívky pomocnice z BDM bylo, aby byly vyslány do SS-Helferinnenschule namísto intensivního tréninku. Dívky v SSHK zaujaly místo esesmanů, kteří mohli být uvolněni k frontovým povinnostem, na pozicích telefonních operátorek, telegrafních úřednic, rádiových operátorek a ženských asistentek pro speciální úkoly. Obzvláštní úsilí bylo vynaloženo na rekrutování dcer z rodin SS.
Nejznámější pobočkou SSHK byly Elitní gardy. Jejich fyziologie se aktuálně lišila od normálních lidí na několika úrovních, protože šlo o genetický upgrade. Jako součást operace Eisenfaust („Železná pěst“) Paranormální divize SS vyvinul Dr. Wilhelm “Lebka” Strasse v Institutu pro vědu a mysticismus (Die Institut für Wissenschaft und Mystizismus) prostředky ke zdokonalení ženské genetické struktury (chromosomy XX). Tyto „Valkýry“ byly chytřejší, silnější, rychlejší a mnohem krásnější než jakákoliv normální žena.
Jenže Dr. Strasse nedokázal nikdy pozměnit mužskou genetickou strukturu (chromosomy XY) v uspokojivém měřítku. Příkladem za všechno budiž neúčinné implantáty, orgány se nevyvíjely správně a psychický stav subjektu byl nestabilní.
Následkem toho Hitler schválil vytvoření výlučně ženských bezpečnostních sil zvaných Valkýry („Valkyrie“) uvnitř Pomocných ženských sborů SS (SS-Helferinnenkorps, SSHK), což představovalo významný odklon od politiky NSDAP a jeho vlastní nepřátelskosti k ženám. Pod vedením Helgy von Bülow, žákyně Marianny Blavatské z Paranormální divize SS, se rychle zformovala Elitní garda, která se stala „poradcem pro problémy“ Okultních jednotek.
Všechny kandidátky do Elitní gardy byly vybírány z Ligy německých dívek (Bund Deutscher Mädel) a podstupovaly rigorózní selekční proces, v jehož průběhu byly osobně prověřovány von Bülow. Vzhledem k tomu, že genetické změny byly řízeny přirozenými hormonálními sekrecemi a růstovými znaky, upgrade se ukázal být neúčinný, jakmile jeho příjemce dosáhl jistého stádia přirozeného vývoje. Bylo proto nevyhnutelné, aby byly rekrutky žádoucím způsobem mladé a to ještě jenom ty dívky z BDM, které jevily nejvyšší úroveň fyzických schopností, fanatickou oddanost a afinitu pro věci nadpřirozené, byly transformovány ve Valkýry („Valkyrie“), zasvěceny do řad Elitní gardy a navzájem spojeny sabatem čarodějnic Madame Blavatské.
Tyto ženy byly naprosto úžasnými protivníky, tiché, smrtící a absolutně neúnavné, trénované v boji tělo na tělo japonskými stínovými válečníky SS (SS Schattenkrieger) z SD. Tito ninja je neučili nějakým nesmyslům, nýbrž jednoduchému stylu, který zahrnoval techniky úderů, některé chvaty a triky na znehybnění, jakož i taktiky, jak obejít hlídky a opět zmizet ze střeženého objektu. Odzbrojovací hmaty a způsoby, jak se bránit proti útokům zbraní patřily k základním bodům výuky.
Valkýry, v žertu někdy nazývané „potížistky“, měly u Paranormální divize SS funkci poradkyň pro problémové situace a byla jim poskytnuta absolutní nadřazenost nad místními silami v jakékoliv situaci, jež se týkala nadpřirozena. A pokud jim byla tato autorita upřena, mívaly ve zvyku prosadit si ji obušky nebo i jinými prostředky, bylo-li to nutné.
Elitní gardy byly obvykle vyzbrojeny tichými pistolemi Sten a oděné do přiléhavých stejnokrojů z černé kůže, ačkoliv některé valkýry nosily velmi nuzné a krátké odění a jiné prostě odmítaly nosit šaty vůbec. Má se zato, že šlo o formu psychologické zbraně.
Všimněme si, že technická výměna mezi německým Institutem pro vědu a mysticismus a ostatními mocnostmi Osy měla za následek genetický upgrade ženských bojovnic, jež byly rovnocenné XXX-ženám: italským Viragos („Amazonky“) a japonským Tenshi („Andělé“). Skupinky Viragos a Tenshi byly pravidelně navrhovány do Elitní gardy jako spojky…
Experimenty vedené na císařské univerzitě v Kyushu a v různých japonských zbrojních a výzkumných jednotkách vedly k produkci nadčlověka Sentai, nemrtvých kuli, gorile podobných Rozparovačům, lidi pojídajících Koi, gardistů-plazů a reanimovaných monster Sumo...
Stovky mladých žen z Ligy německých dívek (Bund Deutscher Mädel - BDM) osobně vybrala Helga von Bülow z Paranormální divize SS a naverbovala je do elitní gardy SS-Helferinnenkorps. Tyto novodobé Valkýry (Walküren) podstoupily řadu operací, při nichž jim byly implantovány různé orgány a absolvovaly rovněž chemický a hypnotický výcvik, který trval řadu let. Obdržely i instrukce od japonských příslušníků SS, kteří byli stínovými válečníky (SS Schattenkrieger), dále od SD stejně jako od metapsychických agentů z divize Marianny Blavatské, jež se zabývala bio-energií a zdokonalováním v zacházení s psí-energií (?).
Jenže Adolf Hitler – „magické dítě“ v onom smyslu, jak si ho představoval anglický mág Aleister Crowley – byl fascinován nejen orgonomií, nýbrž také nečistou mocí mrtvolného orgonu: konkrétněji, mýty a legendami o Jindřichových nemrtvých žoldácích. Hitler si vizionářsky představoval rozsáhlou armádu Živoucích mrtvých (Die Untoten) bojujících za Německo. Instrukcí „Zdolejte smrt a my ovládneme svět“ dal Okultním jednotkám jasný příkaz, takže projekt Totengraeber („Hrobař“) mohl rychle odstartovat. Říšský vůdce SS, Heinrich Himmler, se brzo přesvědčil, že je možné oživit samotného Prince temnot a s Hitlerovým souhlasem dal Himmler Paranormální divizi SS plnou moc, aby vyvíjela maximální úsilí stran „Operace Vzkříšení“.
Navzdory protiakcím Synů Šalomounových a agentů spojeneckého Úřadu pro tajnou činnost (Office of Secret Actions - OSA), začala operace Barbarossa podle plánu v květnu 1941. Dokonce i bez nasměrování způsobila stvoření X Sovětům významné ztráty na životech, čímž bylo německé armádě umožněno dodržet původní datum invaze a využít těch pár měsíců, kdy mohla bez problémů volně operovat na ruských silnicích.
Naštěstí ovšem Alfred Rosenberg, ministr pro okupovaná území, přesvědčil Hitlera, aby zacházel s kozáky, Ukrajinci a dalšími východními národy jako se spojenci v boji proti bolševismu. Tamní obyvatelstvo vnímalo německou armádu jako osvoboditele a s nadšením se přidávali do boje proti jejich vlastní vládě; kolaps sovětského systému měl brzo následovat.
Japonci byli v následujícím roce podobně úspěšní. Dobyli Midway Island v Pacifiku v červnu 1942 a prostřednictvím ponorek a letadlových lodí izolovali Austrálii. Imperiální námořní síly pak zmobilizovaly veškeré své síly, aby provedly invazi na Havaj. Armáda poté, co již uspěla na řadě tichomořských ostrovů, prolomila americké embargo a získala veškeré zásoby nafty potřebné pro dosažení japonských válečných cílů.
Po celém světě bylo na spojenecké síly zle dotíráno, to byl hlavní důvod, proč se v Americe dostávalo spekulativním projektům „arcivědy“ menší finanční podpory tváří v tvář dalším krizím. A řečeno prostě a světsky, Osa už byla impresivním válečnou mašinérií – mechanizovaná divize wehrmachtu vládla obří „mobilní výbavou“ (jako byly například Panzerkämpfer), které byly víc než slušnými protivníky britským a americkým tankům - a nikdy dříve v dochovaných historických zápisech lidstva shromážděna taková síla, která by soustředila pohromadě tolik magické a soudobé moci. Jenže řada spojeneckých generálů se dopustila té chyby, že ignorovali nadpřirozený aspekt mocností Osy; brzo za to měli všichni zaplatit.
V roce 1943 byly zásluhou speciální jednotky H objeveny ostatky posledního Temného rytíře Leviatana (i hord zombie, které jedly maso) v průběhu rozsáhlých archeologických vykopávek v hrobce Olarika poblíž Wulfburgu, společně s magickou ochrannou dýkou. Naneštěstí však von Bülow zavraždila Dr. Zempha zodpovědného za projekt Totengraber a pokusila se dýku použít sama, jenže černá magie ji okamžitě zabila a proměnila ji nemrtvé monstrum. Bez ohledu na tento nezdar se zdálo, že velekněžka Okultních jednotek už shromáždila sdostatek informací, aby operace Vzkříšení mohla započít a mohlo dojít k vyzvednutí Jindřicha I. z jeho tisíc let starého pohřebního místa.
Ovšem ve stejné době unikl agent OSA B. J. Blazkowicz z vězení hradu Wolfenstein a probojoval se do Wulfburgu. Tam napadl oddíly speciální jednotky H a zneškodnil von Bülow dříve, než mohla uprchnout na zámek Schufstaffel v Paderbornu a zastavil „světící ceremoniál“ navržený podle zkušeností okultních expertů z divize Blavatské. Tři super-vojáci již byli obřadně pomazáni při čarodějnickém sabatu, jehož základy položila opět divize Blavatské, a měli se proměnit se v Temné rytíře; jejich přítomnost byla nezbytná pro konečnou fázi operace Vzkříšení. Blazkowicz však zničil tyto super-vojáky před jejich transformací, a tak se tento ceremoniál nikdy neuskutečnil.
Dr. Schreck, který se stal šéfem projektu Totengraeber po zavražděném Dr. Zemphovi, dokončil v roce 1944 jím navržený extrakční proces životní esence, který byl aplikován ve Wulfburgu na Temného rytíře, a zdokonalil „nervový toxin M“: sérum, které by dovolilo vzkřísit mrtvé německé vojáky, jakmile by padli v bitvě. Podobně jako Jindřichovy oživlé hordy, poslouchali i tito noví „reanimanti“ rozkazů, jichž obdrželi ještě v době, kdy byli živými vojáky. „Toto budou mí zombie“, hlásal Hitler k Paranormální divizi SS, a nato byli tito reanimanti často jednoduše nazýváni Mein zombie.
Jak se spojenci připravovali na den D, byly Okultní jednotky už připraveny odrazit invazi. Když se spojenecká vojska vylodila na plážích v Normandii v červnu 1944 a prokousávali se v urputných bojích směrem k německým liniím, zjišťovali, že Němci nejsou mrtví: nemrtví vojáci pokračovali v boji a reanimanti odrazili pozemní síly zpět na pláže a do vody, zatímco tryskáče, raketoplány a další „zázračné zbraně“ z Valhaly zahnali z oblohy spojenecké bombardéry. Pevnost Evropa (Festung Europa) odrazila nejmocnější obojživelnou sílu všech dob. Invaze skončila nezdarem; Německo se udrželo na celém území okupované Francie.
Jelikož Luftwaffe následně získalo neoddiskutovatelnou kontrolu ve vzduchu nad průlivem a jižní Anglií, upřel Hitler v říjnu 1944 svoje zraky směrem k invazi do Británie – bez britských ostrovů jako základny pro operace amerických vojsk by nebylo možné ani cvičit ani odkud plánovat další invaze do Evropy. Nálety Luftwaffe a kobercové bombardování proměnilo rozsáhlé části velkých měst v sutiny a popel předtím, než německé síly udeřily na pláže svými vojsky a bitevními loděmi nejrůznějších výtlaků během operace Lvoun.
V listopadu byl Londýn vyhlášen za otevřené město, aby se předešlo bombardování a Winston Churchill přesunul své velitelství do Lancasteru, počátkem prosince však byl zabit výstřely z kulometu na perférii Prestonu, kde s ním prodlévali i královští gardisté. Královská rodina, přestěhovaná do Edinburghu, byla odsunuta do Kanady na křižníku královského loďstva, když mnozí prominentní politici následovali královskou rodinu do exilu nebo se ukryli.
Britská unie fašistů (BUF) byla zapletena do špionáže a dopouštěla se zrady ve prospěch svých nacistických pánů už od začátku války a jejich vůdce, Sir Oswald Mosley, se inspiroval a byl pak vyškolen v národním socialismu: hlavní stan BUF v Londýně byl prošpikován zkušenými německými nacisty, které vyslal Hitler, aby zaškolili Mosleyho „černokošiláče“ do politického terorismu. Následně se okupovaná Británie stala státem jedné strany a Sir Mosley premiérem a diktátorem.
V roce 1945 se Okultní jednotky znovu pokusily vzkřísit Jindřicha I. a tentokrát, bez vměšování OSA, uspěly. Osvobodily Jindřicha I. a přivedly jej zpět, aby sprovodil ze světa jejich nepřátele. Ke vší smůle však Jindřich I. chtěl ustavit svoji vlastní zlověstnou říši hrůzy po celé Evropě; německé obyvatelstvo mu nebylo ničím více než čerstvými konzervami pro jeho novou, stále rostoucí armádu nemrtvých. V následujících týdnech se Jindřich I. připravoval otevřít pekelnou bránu poblíž hory Brocken, mělo to být v noci 30. dubna 1945: na Valpuržinu noc. Tentokrát ho mohlo zastavit jen pár vybraných agentů Okultních jednotek, mezi nimi elitní gardistka Margo Schrecková a Walter Führmann ze speciální jednotky H, a to dřív než bude úplně pozdě.
S pomocí zlovolníka z nordického pantheonu pod jménem Ratatösk, Margo a Walter porazili zombie rytíře a srazili se s Jindřichem I.. Temný princ vysál veškerou životní energii Margy, ale bohyně Hella stvořila avatara tak, že umístila jiskru své vlastní duše do prázdného těla mrtvé dívky a když se Margina duše vrátila do její tělesné formy, byla výsledkem živoucí mrtvá dívka. Ve chvíli, kdy byl Jindřich I. zranitelný, zničila ho Margo dříve, než mohl dokončit celý rituál a Temný princ byl roztrhán na cucky. Nikdo, dokonce ani Leviatanova nesvatá Církev Zjevení, se už nikdy nepokusil znovu vzkřísit Jindřicha I..
Němci se velmi brzo začali zabývat raketovým útokem na Severní Ameriku. Původní možnost počítala s odpalováním raket V-2 přivlečených do pozic ponorkami, avšak tento plán byl dán k ledu ve prospěch A-9: šlo o první mezikontinentální balistické střely na světě. Mezitím, co Německo bombardovalo Kanadu a východní pobřeží Spojených států, japonské síly vedly biologickou válku na pobřeží Kalifornie. Brzo jejich obří mechanizovaná divize Tetsujin (Železný muž) mašírovala přes Skalisté hory, kde se spojila s invazními jednotkami Němců přicházejících ze západu a společně rozdrtili poslední baštu Spojenců ve válce na dvou frontách.
Jakmile válka Sjednocení skončila v roce 2197 runové éry (1947 A.D.), nacistické Německo sestavilo provizorní vládu v Němci okupované zóně Severní Ameriky, která byla rekonstituována jako Amerikan Atlantik Union (AAU). Následujícího roku, 20. hartingu 2198 runové éry (20. ledna 1948 A.D.), se stal Charles Lindbergh prvním prezidentem AAU.
Japonci rozšířili svoji sféru vlivu prosperity na asijském kontinentu a založili novou zemi na západě: Amerika no Taiheiyou Shuu (Pacifické státy Ameriky - PSA). Když se separátní a nerovná smlouva stala zákonem, císařské Japonsko přijalo a upevnilo striktní asimilační politiku, aby přinutili Američany k loajalitě, i když se stanou druhořadými občany. Doprava, komunikace, národní obrana a vnitřní bezpečnost byla pod japonskou kontrolou.
V roce 2210 r.e. (1960 A.D.), byl prezidentem AAU zvolen Joseph P. Kennedy Jr., zatímco Německo tenkrát ustavilo pro okupované západoevropské národy nominální nezávislost, když je sjednotilo ve Větším Německu („Germánie“) pod vedením Třetí říše. Sporadicky se samozřejmě stále objevoval odpor v těchto kupovaných teritoriích – dokonce i mezi neárijskými „hostujícími dělníky“ přivezenými pro výkon podřadných prací, jaké by žádný Němec nechtěl vykonávat.
Podobně mnoho Evropanů a Američanů v PSA pracujících v podmínkách imperiální japonské rasové politiky po doby více než jedné dekády se na Japonce dívalo svrchu, protože úspěchy nacistů na Západě naznačovaly, „co běloši skutečně dokážou“.
Některé odbojové skupiny užívali proti mocnostem Osy teroru, ale protože následkem jejich metod často docházelo ke zranění nebo zabití nevinných civilistů, začali se odcizovat ostatním skupinám, od nichž mohly očekávat pomoc. Mnozí partyzáni byli zhusta zmanipulovaní nebo dokonce naverbováni kabalisty, jako třeba Syny Šalamouna nebo neslavným Vilomaxus Cruo („Řád krve").
Ovšem „Heil Hitler“ se stávalo stále více rutinou a uchovávalo si stále méně přesvědčivosti, jak „stará garda“ fašistů odcházela a k moci přicházeli noví vůdci s progresivnějšími ideami. Podobně docházelo k určitým reformám ve Spojené prosperující sféře, včetně práva volit své zástupce do Sněmu (ačkoliv ve velmi okleštěné podobě ve srovnání s japonskou půdou).
Tato nová atmosféra relativní svobody znamenala velkou změnu od Války sjednocení. Jelikož mocnosti Osy uvolnily velkou řadu omezení a zastavilo některé ze svých nejrepresivnějších praktik, Beatles hráli hamburských klubech, amerikánské televize vyprávěly dětem, jaké cereálie mají děti snídat a pop art si vystačil sám se sebou studiemi o polévkových konzervách a comicsech.
Další podoba svobody vzešla jako přímý důsledek jeslí Lebensborn, „milostných táborů“, a skupinové polygamie. Spojením s jasnými denními barvami moderního životního stylu začala sexuální revoluce explozí orgonem inspirované psychedelie během „léta lásky“ v roce 2217 r.e. (1967 A.D.).
Nešlo jenom o osobní osvobození, ale také feminismus zakusil znovuzrození tím, jak se rostoucí počet XXX-žen dostával na významné pozice a inspiroval tak na všech stranách normální ženy k vyvíjení tlaku na prosazování změn a zajištění rovných politických a ekonomických práv. Podobně jako dříve nacistické feministky i ony opovrhovaly židovsko-křesťanským početím patriarchy a připomněly Říši, že vikingské ženy byly obecně považovány za rovné mužům a druhořadými občany se staly teprve až za vlády Normanů. Ačkoliv ženská liberalizace povzbudila antifeministické nálady mezi staršími, konzervativnějšími vůdci mocností Osy, hnutí nakonec vyústilo v rozsáhle změny ve společnosti.
Bylo to právě za této neklidné dekády, kdy se Margo Schrecková dostala do Ameriky Osy a usedla za volant nadupaného auta jako zvláštní agentka Okultních jednotek. Bůh Chaosu známý jako Camazotz se probudil pod okupovaným Mexikem a nyní hladový, zdivočelý a krvežíznivý nemrtvý (Nosferatu) lovil svou lidskou kořist po celé Střední Americe a americkém jihozápadu. Margo se brzo stala „mrtvou dívčí superhvězdou“ v AAU a PSA, když se upíři slézali u pekelné brány v jižní Kariforunii (Kalifornie).
V roce 2252 r.e. (2002 A.D.) vládla nacistická koalice diktátorů a monarchů světu už padesát šest let a technologie Osy nabírala stále větší rychlosti: Luftwaffe Flügelrad Unit už vyslala člověka na Mars; letadla a vektorově propulsní stroje se staly běžnou záležitostí; laserové zbraně a samohybná děla začaly nahrazovat konvenční artilerii; mutanti a kyborgové byli samozřejmostí – supermani, nadlidé (Übermenschen) a další stvoření-X byli zapojeni do úzké pracovní spolupráce s policejními sbory SS.
Po celé Třetí říši nahradil odinismus (uctívání Odina, Wotana) křesťanství, runa nahradila krucifix, a většina chrámů v AAU byla zasvěcena bohoslužbě Vše-Otci (Wotan) a jeho synovi Baldurovi, bohu lásky a světla, kterému je obětována za svatojánské noci snítka jmelí a znovuzrozuje se v čas vánoční. the god of love and light who is sacrificed at Midsummer by the dart of the mistletoe and is reborn at Yule. Fricka, Wotanova choť a matka Baldurova byla těmito novopohany ctěna právě tak.
Kromě toho se tu stále urputně drželo podzemní hnutí tvořené lidmi všech vrstev, kteří zasvětili svůj život boji proti Novému řádu. Agenti Odporu se účastnili sabotáží, atentátů a špionáže s tvrdošíjnou odvahou ve světě plném cizinců, mutantů a nemrtvých. Je samozřejmě, že Odpor nebyl jediným nepřítelem státu: pořád zde fungovalo mnoho chaos-kultů jako třeba Vyvolení, kteří uctívali cizího démona známého jako Starý za zavřenými dveřmi a oni nebudou znát oddechu, dokud jejich bohové nesrazí celý svět na kolena.
V daleké budoucnosti mocnosti Osy budou stát tváří v tvář ještě větším výzvám, jak se rozšíří po celé galaxii a objeví nesčetné mimozemské civilizace, mnoho separátních říší a rozsáhlé oblasti pod jhem monster nebo propadlých Chaosu. Avšak pro spojenou moc, se zdroji milionů světů po ruce a nekonečným proudem politických nespokojenců, kteří budou sloužit jako otroci, zdá se, že jen málo toho může položeno v cestu směrem k nekonečné moci…

* * *

Dějiná časová osa